Již po 14 dnech, kdy se Anička hledala, jsem měl chuť k tomuto tématu něco napsat. Jelikož mi ale bylo a je osudu Aničky líto, mlčel jsem. Neusedl jsem za klávesnici ani v momentě, kdy se objevovaly články, že se ztratila Terezka, Klárka… které se objevily po pár hodinách u kamarádek. Všechny případy byly hned s titulkem, zda to nemá spojitost s Aničkou. Po měsíci mi už vážně škubaly ruce, když jsem viděl titulky „Je to měsíc, co je Anička nezvěstná.“ Poslední kapkou ale byl článek na idnes.cz.
Titulek zněl: „Anička, Mirco… I v Německu hledají dítě, po kterém se slehla zem“ , další článek na téma „jak se ztrácí děti“, který má jen ždímat lidské emoce. Denně se jen v České republice ztratí 25 dětí. Jelikož pro česká média asi přestalo být zajímavé psát o českých dětech, našla v zahraničí 2 měsíce starý únos. Neskutečný hyenismus!
Jsem velice zvědav, jak dlouho to ještě médiím vydrží, ždímat toto téma, co se dá. Mají snad teď „okurkovou sozónu“? Stále hledat jakoukoli záminku, proč ji znovu a znovu propírat. Pochopím, když to budou dělat bulvární média, ale proč se k tomu snižují i „seriózní“ média?
Aby bylo jasno, Aničky je mi neskutečně líto, ale na titulek s jejím jménem a fotkou jsem už neskutečně alergický.